„Vy nemáte stravenky? A proč, vždyť to má přeci každý,“ podivují se občas někteří lidé. „Vy máte volné pátky? A proč, vždyť to nikdo nemá,“ podivují se stejní lidé. Jednoduše proto, že jako nejcennější “komoditu” dneška vnímáme čas, v případě práce tedy mj. podporu work life balance. Bez ohledu na systém nabízených benefitů každého uchazeče…
Dá se dobrým otestováním budoucích kolegů skutečně odhalit, zda právě s jejich výběrem budete mít šťastnou ruku? Scio testuje a sbírá data o svých pracovnících už řadu let, a to mu umožňuje činit v této oblasti určité závěry. Standardní součástí výběrového řízení na obsazovanou pozici je ve společnosti Scio tzv. test Pracovního potenciálu (TPP). Test…
Píše se březen 1991, je mi krásných 18, vystupuji z autobusu v jihočeské vesničce Němčice a mířím do čerstvě otevřeného komunitního centra pro drogově závislé SANANIM. Se spolužákem vyrážíme za doktorkou Martinou Těmínovou. Na náš vůbec první novinový rozhovor. A také jsme prvními „novináři“, kteří do SANANIMu vyjeli na reportáž. Střih. Je březen 2023 a já po…
Jana Stránská vyrůstala v hodně zvláštním prostředí – celý dům byl od sklepa až po střechu prostoupen krémy, krémíčky a všemožnou kosmetikou. Její maminka Eva Štěpánková totiž právě budovala základy firmy Ryor. „Coby dítě jsem firmu vnímala jako obrovské hřiště a měla strašnou radost, co je kolem lidí,“ říká Jana, která dnes vedení firmy po své mamince přebírá.
Je lepší při náboru nového zaměstnance volit přístup pokus-omyl a nevhodného uchazeče vyměnit v průběhu zkušební doby, nebo věnovat výběru nepoměrně více úsilí a času s nadějí, že toho správného vybereme hned napoprvé? Scio jde druhou cestou a volí vlastní postupy.
Kdysi pracoval jako úředník na pražském magistrátu. Práce ho bavila, pozice úředníka už méně. A navíc ho to táhlo z metropole zpět do rodného města na jihu Čech. Jenže se nedostal na vyhlédnuté místo v nově vznikající neziskové organizaci a tak si Aleš Kozák založil vlastní. Dnes obecně prospěšná společnost Institut pro památky a kulturu mapuje historicky zajímavé české nemovitosti, pomáhá s jejich ochranou, šíří osvětu a taky zaměstnává desítku handicapovaných.
Odměna za práci by měla být spravedlivá, měla by odrážet realitu trhu, motivovat k dalšímu seberozvoji a její stanovení musí být každému srozumitelné. Pokud nechceme střílet od boku stylem „co si kdo vyhádá“, pak to znamená nastavit promyšlený systém. V počátcích existence Scio fungoval systém odměňování pracovníků takříkajíc jako „všude jinde” – co si kdo vyjednal, to…
Svůj smysl v práci může člověk najít ještě dřív, než začne pracovat. Že je to protimluv? Jen zdánlivý. Takhle skupinka studentů rozjela projekt, který je měl „jen“ naučit podnikat. Nakonec ale pomáhají lidem, kteří to v životě nemají lehké.
Mirek Čepický strávil osm let v pozici tiskového mluvčího a ředitele komunikace Vodafonu, aby jednoho dne učinil radikální rozhodnutí opustit jistoty velké známé korporace a postavil se na vlastní nohy. Od té doby mj. připravil neuvěřitelnou knihu historie české gramofonové firmy z Loděnice a snaží se zviditelnit aktivity Nadace rodiny Vlčkových na podporu rodin s nevyléčitelně nemocnými dětmi.
Už před rokem se zde objevil příspěvek o Vánočním Scio jarmarku a po posledních Vánocích už můžeme říct, že se z něj stala opravdová tradice, která baví i pomáhá.
Když chcete pobavit člověka, který se ve volném čase věnuje aktivitám se zvířaty, řekněte před ním pojem rovnováha pracovního a osobního života. Jsem chovatelka psů. Mám doma smečku mrňavých potrhlých teriérů s egy většími, než je náš dům.
Byl jedním z lidí, kteří na přelomu milénia uvedli v život kdysi největšího českého poskytovatele e-mailových schránek, službu Email.cz. Poté přestoupil do Seznamu, který měl v té době zhruba tři desítky zaměstnanců, aby se do téže společnosti po deseti letech vrátil.
Míša! Kuba! Míša! Kuba! Míša!… Také jste někdy byli účastni podobné hádce, který nanuk je lepší? Odborníci ve Scio se v rámci relaxu a duševní hygieny rozhodli jednou provždy tento spor vyřešit. A šli na to opravdu vědecky.
O Martě Ptáčkové se na internetu dočtete, že je nadšená klavíristka, učitelka hry na klavír, skladatelka dětských písní, ale hlavně autorka originální online klavírní školy a videokurzů. Už dávno pochopila, že smyslem výuky hry na hudební nástroj není výroba houfu nových virtuózů, ale především radost ze hry samotné. A je jedno, jestli tu radost zažíváte…
Přibližně před sedmi lety jsem zaslal bez úprav, jak jinak než kvůli nedostatku času, svůj velmi korporátní životopis v angličtině, coby součást přihlášky do psychoterapeutického výcviku. Během přijímacího pohovoru se mě vedoucí výcviku zeptal, jak jsem se tam s takovým CV dostal a kam dál směřuji. „Nesměřují dál, vracím se tam, kam patřím“ zazněla s úsměvem moje odpověď, která i mne samotného překvapila…
Tomáš Pouch měl v dětství těžkou nehodu, která jej připravila o nohu. Mnoho let se vyrovnával s osudem, až svůj smysl v práci i v životě našel v pomoci dalším lidem s tělesný handicapem. Založil organizaci Černí koně, která pro postižené vyrábí speciální kola, přičemž se zaměřuje především na pomoc dětem. Že pomáhat druhým není jednoduché, se přitom přesvědčuje každý den.
Aleš Miklík pracoval dlouhá léta ve vedoucích pozicích velkého internetového vydavatelství nebo pod známou značkou Forbes. Ve volných chvílích ho to pak táhlo do přírody. Ne tak jako většinu smrtelníků, ale na dlouhé a dlouhé hodiny. Nakonec se rozhodl pro radikální změnu a dnes se věnujete lesní terapii, která má bohatou historii v Japonsku. Na svět médií ale nezanevřel, naopak. Našel průnik obou světů a tak se Aleš vedle lesní terapie stará také o mediální aktivity Hnutí DUHA.
Deset let vztahu, to je opravdu první pořádně kulaté výročí. Cínové výročí se svojí ženou mám už za sebou, teď ale aktuálně prožívám cínové výročí jiného vztahu – deset let ve Scio. Doteď vlastně pořádně nerozumím tomu, jak jsem zrovna já mohl vydržet v jedné práci deset let. Jedno je ale jisté, není to mnou, je to Sciem. Nejsem totiž sám, kdo je ve firmě 10, 12, 15 let. Proč neodcházíme?
Na tenhle rozhovor s „naším“ Michalem jsme narazili náhodou na webu Společnost-e.cz věnovaném epilepsii. Michala Chalupu v jeho 25 letech postihl velký epileptický záchvat, který mu změnil život. Nutno podotknout, že k lepšímu. Splnil si svůj velký sen a stal se učitelem ve ScioŠkole. Díky nemoci začal také běhat, po roce tréninku dokonce uběhl půlmaraton…
Co se týče mé osoby, budu stručný. Pracuji ve Scio poměrně dlouho a nemá smysl se o tom rozvláčně rozepisovat. Koho by to taky zajímalo. Pojďme k tomu zajímavějšímu. Svoboda, smysluplnost, zábava – To jsou hlavní důvody, co mne zde drží. Krom toho kuchyň, sprcha a postel nám „z venkova“ v Praze vždycky přijde vhod.
Dovedete si představit dilema vášnivého sběratele podpisů, který se v pozici člena diplomatické delegace dostane do blízkosti čínského prezidenta: říct si o podpis nebo zachovat diplomatický protokol? Že je to nepravděpodobné? Omyl. Martin Pros je přes den elitním právníkem, mj. autor zákona o spotřebitelském úvěru, ve volném čase pak nadšeným sběratelem podpisů a rukopisů známých osobností a také předseda Klubu sběratelů autogramů. Martin je přesvědčen, že každou náročnou práci by měl vyvažovat stejně „náročný“ koníček. A jak dopadlo jeho v úvodu zmíněné dilema, se dočtete dále.
I když jsem ve Scio již čtrnáctý rok, pořád mi některé aspekty našeho firemního života připadají skvělé a zdaleka ne samozřejmé. Možná je to tím, že jsem předtím pracovala osm let ve velkém státním úřadě, kde velkým výdobytkem tehdy byla plovoucí pracovní doba, ale svých 8,5 hodiny si tam stejně musel každý odsedět bez ohledu na to, kolik měl zrovna práce. Volná pracovní doba a homeoffice podle vlastní úvahy a potřeb se vedle toho jeví skoro jako scifi.
Ještě před rokem nevěděl, kam dřív skočit. Od té doby se ale hodně změnilo. Petr Kovářík vyrábí luxusní čokoládové produkty, které z velké části kupovali zahraniční turisté a ti nyní chybí. Situaci ale bere takovou, jaká je a trudomyslnosti rozhodně nepropadá. Namísto turistů našel odběratele mezi firmami nebo na dvoře ománského sultána. V rámci iniciativy Nastartuj Česko pak optimisticky vyhlíží do budoucnosti.
Zatímco Praha odjakživa byla pod náporem „náplav“ z celé České republiky i ze zahraničí, Libor Kasík se vydal opačným směrem. Rodnou Prahu a pracovní Kladno už dávno definitivně opustil a usadil se v Podkrkonoší. Celý život totiž miluje kumšt a v Trutnově před zhruba deseti lety stavěli zcela nové kulturní centrum Uffo. Tehdy se mu podařilo v realitu proměnit svůj sen, stát se jeho ředitelem.
Na práci ve Scio mám ráda, že „smysl v práci“ tu lze nalézt i mimo pracovní agendu. Od společných sportovních akcí přes večerní hraní deskovek až po výlet do zahraničí s kolegy. A v závěru roku 2020 jsem se přesvědčila, že to něco navíc je možné nalézt i ve společné podpoře dobré věci.
„Co to Scio, seš tam spokojenej? Práce? Lidi? Prachy?…“ přišla mi nedávno SMS od dobrého kamaráda, který si rád hraje na headhuntera amatéra. A víte, jak poznáte, že jste v práci skutečně spokojení, a že vám dává opravdu smysl? Třeba tak, že si ani nechcete poslechnout, jakou pracovní nabídku by pro vás kamarád měl a jen mu odepíšete: „Maximálně spokojen“.
Ve Scio je v současné době cca 7 programátorů. Není to přesné číslo, protože někteří se např. věnují i zpracování a analýzám dat atd. V tomto počtu si nemůžeme dovolit to, co mají velké firmy, tedy mít specialisty na určité fáze vývoje. Každý jsme si tak sám sobě analytikem, architektem, kodérem, testerem, grafikem atd. Má…
Vrátná, recepční, to zní nic moc, řeknete si: “Proč to dělá”? Odpověď je jasná! Dělám to moc ráda, protože mě to baví, těší mě zde být. Jako je ve škole důležitý školník, osoba na recepci je důležitá pro celý podnik. Jako správný školník zná ve škole vše, i taková recepční musí mít velký přehled. Jestli…
Ve Scio pracuji více než 8 let, v pozici patrona (což obnáší podíl na vedení firmy a vedení skvělého týmu lidí, kteří mají na starosti projekty pro školy) jsem dva roky. V lednu jsem zjistila, že mě čeká operace páteře, v půlce února nastoupila do Motola a zjistila, že bude ještě jedna. Předpoklad rekonvalescence –…
Tenhle blog se jmenuje Smysl v práci, a tak bych spíše než to, jak je to ve firmě fajn, zkusil popsat, proč mi přijde smysluplné, že dělám právě to, co dělám. Na školství, kterým jsme jako malí prošli, můžeme mít různé názory. Většina z nás jej nesnášela a pojímala chození do školy jako “nutné zlo”,…
Znáte to. Je pondělí, 6:30 a vám zvoní budík. Odkliknete ho a rezignovaně spadnete zpět do polštáře. „Nechce se mi, ale musím. Šéf zase bude zuřit. No co, nějak to překousnu.“ Cestou do práce nahodíte nové instastory o tom, že je už zase to pondělí a pomalu zvažujete plány, co budete dělat o víkendu a…
Všichni to známe – snažíme se sportovat, abychom pro své tělo udělali po celém dnu sezení v práci něco prospěšného, a třeba si u toho i vyčistili hlavu. Většinou se tak odhodláme po práci vyrazit do fitka, proběhnout se nebo si zapinkat. Ale ve Scio je to trošku jinak: jako zaměstnavatel se aktivně snaží zaměstnance ve…
Před několika dny se mě kolegyně zeptala, jestli bych nechtěl napsat článek na blog. Nejprve mě to zarazilo, jsem ve Scio teprve 3 týdny i s cestou, ale pak jsem si řekl, proč ne? O čem ale budu psát? Pak mě napadlo, že by třeba mohlo být zajímavé, podělit se o zážitky a postřehy nováčka, který…
Jmenuji se Lenka a ve Scio dělám, mimo jiné, testy. LinkedIn mi pořád nabízí pozice testerů v různých počítačových firmách, ale já dělám ty „opravdové“ testy – ty, které si pamatujete třeba z přijímacích zkoušek na vysokou školu. Vytvoření testu je složitější, než si mnozí lidé myslí. Mezi stavem „nemáme nic“ a „máme hotový test“…
Běhání? Co k tomu můžu jako hobík asi tak říci? Sakra, proč o tom vlastně jako zaměstnanec Scio píšu? Vždy jsem byl bytostně přesvědčen o tom, že je nutné profesní život striktně odloučit od toho soukromého. Neznal jsem nikoho, od rodiny, po kamarády a spolužáky, bývalé kolegy, kteří by nalezli harmonii mezi profesním a soukromým…
Ahoj, jmenuji se Eda a jsem jeden ze šťastných „Scio pejsků“. Ve Scio pracuji už rok a půl a neskutečně mě to tu baví. Místo válení se sám doma trávím čas mezi samými super lidmi a psy. Mým posláním ve Scio je nechat se drbat za ušima a na bříšku, rušit porady hlasitým chrupkáním a…
O firmě Scio patrně většina z nás slyšela v souvislosti se srovnávacími zkouškami pro SŠ a VŠ. Scio ale navíc vynakládá spoustu úsilí i na to, aby se jeho zaměstnanci měli dobře. Je to vidět i na Atmoskop.cz. Neobvyklý a efektivní způsob fungování firmy jsme probrali s Kateřinou Pekárkovou.
Čekala bych, že sžít se s novým pracovním prostředím, nastavením i s novými lidmi mi potrvá déle. Nastoupila jsem ve chvíli, kdy napříč celou společností probíhal jakýsi designový sprint, kterého se mimo jiné účastnila i paní recepční. Kámen nezůstal na kameni. Usadili mě ke stolu, u kterého po skončení sprintu nezůstanu, a seznámili s lidmi,…
V managementu Scio se můžete ocitnout poměrně snadno. Když přesvědčíte Ondřeje Šteffla o svých dovednostech a celé firmě představíte smysluplný návrh na řízení daného studia, tak to může být rychlé. Před týdnem se novou patronkou jednoho ze studií stala Veronika Nováková. Jaká ve Scio vede cesta do managementu? V čem se to liší od běžných…
Pokud jste někdy pracovali ve státní správě nebo v jedné z těch klasičtějších firem, kde je jasně daný začátek a konec pracovní doby 5 x v týdnu, je pro vás volná pracovní doba trochu překvapivý pojem, se kterým se budete nějaký ten čas sžívat. A taky vás asi bude nějakou chvíli zarážet počet lidí, které…
Když se zeptáte lidí ve Scio, čeho si na firmě nejvíce váží, ve většině případů to budou tyto 4 věci: kolegové, volná pracovní doba, možnost práce z domova a svoboda. Čím to je, že se nám daří do Scio vybírat tak skvělé zaměstnance? Pojďme se podívat na to, jak u nás probíhají výběrová řízení. Inzeráty…
Je 6:30 a zvoní mi budík. Většinou pětkrát v týdnu, cca dvacetkrát do měsíce. Rychlá ranní hygiena, kafe do hrnku a sedám do auta. V 7:39 mi jede vlak do Prahy. Bydlím 70 km od Prahy a do práce jezdím každý den volné pracovní době a možné práci z domova navzdory. Dobrovolně. Proč? Po vysoké…
