Píše se březen 1991, je mi krásných 18, vystupuji z autobusu v jihočeské vesničce Němčice a mířím do čerstvě otevřeného komunitního centra pro drogově závislé SANANIM. Se spolužákem vyrážíme za doktorkou Martinou Těmínovou. Na náš vůbec první novinový rozhovor. A také jsme prvními „novináři“, kteří do SANANIMu vyjeli na reportáž. Střih. Je březen 2023 a já po…
Jana Stránská vyrůstala v hodně zvláštním prostředí – celý dům byl od sklepa až po střechu prostoupen krémy, krémíčky a všemožnou kosmetikou. Její maminka Eva Štěpánková totiž právě budovala základy firmy Ryor. „Coby dítě jsem firmu vnímala jako obrovské hřiště a měla strašnou radost, co je kolem lidí,“ říká Jana, která dnes vedení firmy po své mamince přebírá.
Kdysi pracoval jako úředník na pražském magistrátu. Práce ho bavila, pozice úředníka už méně. A navíc ho to táhlo z metropole zpět do rodného města na jihu Čech. Jenže se nedostal na vyhlédnuté místo v nově vznikající neziskové organizaci a tak si Aleš Kozák založil vlastní. Dnes obecně prospěšná společnost Institut pro památky a kulturu mapuje historicky zajímavé české nemovitosti, pomáhá s jejich ochranou, šíří osvětu a taky zaměstnává desítku handicapovaných.
Svůj smysl v práci může člověk najít ještě dřív, než začne pracovat. Že je to protimluv? Jen zdánlivý. Takhle skupinka studentů rozjela projekt, který je měl „jen“ naučit podnikat. Nakonec ale pomáhají lidem, kteří to v životě nemají lehké.
