Deset let vztahu, to je opravdu první pořádně kulaté výročí. Cínové výročí se svojí ženou mám už za sebou, teď ale aktuálně prožívám cínové výročí jiného vztahu – deset let ve Scio. Doteď vlastně pořádně nerozumím tomu, jak jsem zrovna já mohl vydržet v jedné práci deset let. Jedno je ale jisté, není to mnou, je to Sciem. Nejsem totiž sám, kdo je ve firmě 10, 12, 15 let. Proč neodcházíme?
Co se týče mé osoby, budu stručný. Pracuji ve Scio poměrně dlouho a nemá smysl se o tom rozvláčně rozepisovat. Koho by to taky zajímalo. Pojďme k tomu zajímavějšímu. Svoboda, smysluplnost, zábava – To jsou hlavní důvody, co mne zde drží. Krom toho kuchyň, sprcha a postel nám „z venkova“ v Praze vždycky přijde vhod.
I když jsem ve Scio již čtrnáctý rok, pořád mi některé aspekty našeho firemního života připadají skvělé a zdaleka ne samozřejmé. Možná je to tím, že jsem předtím pracovala osm let ve velkém státním úřadě, kde velkým výdobytkem tehdy byla plovoucí pracovní doba, ale svých 8,5 hodiny si tam stejně musel každý odsedět bez ohledu na to, kolik měl zrovna práce. Volná pracovní doba a homeoffice podle vlastní úvahy a potřeb se vedle toho jeví skoro jako scifi.
„Co to Scio, seš tam spokojenej? Práce? Lidi? Prachy?…“ přišla mi nedávno SMS od dobrého kamaráda, který si rád hraje na headhuntera amatéra. A víte, jak poznáte, že jste v práci skutečně spokojení, a že vám dává opravdu smysl? Třeba tak, že si ani nechcete poslechnout, jakou pracovní nabídku by pro vás kamarád měl a jen mu odepíšete: „Maximálně spokojen“.
