Když chcete pobavit člověka, který se ve volném čase věnuje aktivitám se zvířaty, řekněte před ním pojem rovnováha pracovního a osobního života. Jsem chovatelka psů. Mám doma smečku mrňavých potrhlých teriérů s egy většími, než je náš dům.
Přibližně před sedmi lety jsem zaslal bez úprav, jak jinak než kvůli nedostatku času, svůj velmi korporátní životopis v angličtině, coby součást přihlášky do psychoterapeutického výcviku. Během přijímacího pohovoru se mě vedoucí výcviku zeptal, jak jsem se tam s takovým CV dostal a kam dál směřuji. „Nesměřují dál, vracím se tam, kam patřím“ zazněla s úsměvem moje odpověď, která i mne samotného překvapila…
Deset let vztahu, to je opravdu první pořádně kulaté výročí. Cínové výročí se svojí ženou mám už za sebou, teď ale aktuálně prožívám cínové výročí jiného vztahu – deset let ve Scio. Doteď vlastně pořádně nerozumím tomu, jak jsem zrovna já mohl vydržet v jedné práci deset let. Jedno je ale jisté, není to mnou, je to Sciem. Nejsem totiž sám, kdo je ve firmě 10, 12, 15 let. Proč neodcházíme?
Na tenhle rozhovor s „naším“ Michalem jsme narazili náhodou na webu Společnost-e.cz věnovaném epilepsii. Michala Chalupu v jeho 25 letech postihl velký epileptický záchvat, který mu změnil život. Nutno podotknout, že k lepšímu. Splnil si svůj velký sen a stal se učitelem ve ScioŠkole. Díky nemoci začal také běhat, po roce tréninku dokonce uběhl půlmaraton…
